Osobní

Omlouvám se za neaktivitu

2. února 2017 v 7:45 | The Bell Jar Girl
Zdravím všechny případné čtenáře,
Omlouvám se za delší neaktivitu, celkem dost teď řeším zdravotní problémy plus rozjíždím další blog, na který sem možná časem dám odkaz. Je to deníčkový blog o jedné z mých poruch, která mi teď dává docela dost zabrat.
Rovněž čekám na hospitalizaci, takže minimálně tři týdny asi nebudu aktivní.
Ale vrátím se.

Vaše,
The Bell Jar Girl

Téma týdne - Srdce z kovu (Flirt se Smrtí)

21. listopadu 2016 v 10:33
(1)
Tenkrát se ze studny poznání napila poprvé.
Pohodlně se uložila na svá vlastní selhání,
roztahaná po cizí posteli v cizím městě.
Natáhla se na ně a vzhlédla ke stropu.
Pamatuje si snad jen ránu a pak klid. Ticho.
Svět se nepřirozeně točil,
rozsvícené světlo na stropě se
rozpíjelo v teplých barvách
a kontrastovalo s bílým světlem za oknem.
Má ruka ji chytila za krk,
ve kterém ucítila mrtvolný chlad
a nedovolila jsem jí pohnout se.
Srdce se jí rozprsklo po celém těle a
střepiny z něj bušily ve všech jeho částech.
Umírání se jí líbilo víc, než celý život předtím.
Ale nebylo to dost, chtěla umírat víc.
Chtěla jsem jí to přání splnit.
Klid.
Její první umírání byl klid.
Ticho.
Usmívala se.
Tohle bylo ono, tohle celý život hledala.
Bylo pozdní odpoledne.
Nečekala jsem, že se ze studny napije ještě jednou.
Vyděsila mě.
Usnuly jsme obě a když jsem se probrala,
Už byla pryč.

(2)
Když mě zavolala podruhé, cítila vztek.
Sebenenávist.
Tentokrát mě opravdu vidět nechtěla,
protože hned za vztekem přišel strach.
Strach, který ji nakonec
vylákal na povrch vědomí
a utekla mi.
Dříve ho neznala.
Byl absurdní.
Smích.
Hysterie.
Chyběl jí klid, chtěla klid.
Chtěla ticho.
Bylo brzké ráno, když mi ji z rukou vytrhli podruhé.

(3)
Nemyslím, že by mě volala znovu,
Potřetí,
Ale až přijde čas dalšího setkání,
nebude to klid,
a nebude to ani vztek.


Možná to, zkrátka, bude život.


Téma týdne - Tabu (A proč ho mám ráda)

14. listopadu 2016 v 6:35

Nejdřív dovolte, abych použila definici z wikipedie:
"Tabu je striktní sociální zákaz některé z lidských aktivit nebo sociálních zvyků označených za svaté a zakázané. Porušení tabu je obvykle ve společnosti považováno za nežádoucí a nepřípustné. " (...) "Za tabu se považuje i hovor na zakázané téma."
V tomto článku bych se chtěla věnovat poslední větě, tedy hovorům na "zakázaná" témata a to konkrétně v naší společnosti a v naší zemi.
Obecně mám ráda témata, která jsou běžně společností označována za tabu.
1) Nemyslím, že je špatné o těchto tématech hovořit a diskutovat. Nevidím na tom nic špatného. Slova jsou slova, slova vyjadřují názory a pomocí shody, či neshody v těchto názorech vznikají více či méně celé sociální vazby. S člověkem, se kterým se shodnu v zásadních bodech mých přesvědčení, ať už politických, náboženských nebo morálních, asi budu mít společného víc, než z člověkem, se kterým nikoliv.
Samozřejmě, jsem schopna vést konverzaci i s člověkem, se kterým se v názorech neshoduji, ale z vlastní zkušenosti vím, že lidé velmi často, a zvlášť při tabuizovaných tématech rádi agresivně vyjíždějí při první známce nesouhlasu a pokusu o klidnou diskuzi. To je ale jen osobní zkušenost. Tak či tak: přesně u těchto témat člověk o druhém zjistí nejvíc, včetně jeho reakcí na "nepříjemná" témata ve chvíli, kdy se neshodneme.

2) Baví mě stírat hranice mezi tím, co je a co není tabu. Jsem lesba. Pro mnoho lidí je tohle téma, kterého by se nedotkli, nebo by měli tendenci kolem něj chodit jako okolo horké kaše. Baví mě v první konverzaci s člověkem, se kterým se seznamuji sebevědomě hodit bombu "Jsem teplá." a sledovat, že neví, jak má reagovat. Myslím to vážně? Dělám si srandu? No...kdo ví! Pokračování této diskuze se poté většinou odvíjí dle prvního bodu, ale aspoň pokračuje.

3) Uznávám, na tabuizovaných tématech nevidím jen samá pozitiva. Některá jsou dost otravná a nechápu je. Třeba muži a rozhovory s nimi o menstruaci. Z většiny z nich mám pocit, že když jen slyší slovo "menstruace", nejradši by si zacpali uši a utekli pryč s křikem. Toto vzniklo pravděpodobně někde v dávné minulosti a už se to udrželo dodnes. Na tohle téma, paradoxně ze všech tabuizovaných co mě napadají se mi (samozřejmě s muži) konverzuje nejhůř, prostě to nejde. Jestli tento článek čte nějaký muž, který se v tom vidí, budu ráda za vysvětlení. :D

Obecně bych řekla, že o tabu tématech je velmi důležité hovořit.
Ať už jde o sex, náboženství, politické názory, homosexualitu, plat, společenské postavení, tresty smrti, jakoukoli diskriminaci, eutanazii, nebo cokoliv dalšího, co vás napadne.
Diskuze na tato témata, utváření si vlastních názorů a schopnost klidně a rozvážně o nich diskutovat z nás dělá méně omezené lidi s větším rozhledem.

O blogu

5. listopadu 2016 v 7:31
Nejsem si jistá, co zde vlastně budu psát.
Napadlo mě po letech založit blog a tak ho zakládám.
Možná budu jedním z těch blogů, které nebudou přispívat, možná budu mít inspiraci, a nebo možná ne.
Uvidíme.
Rubriky jsem zvolila dle svých starých blogů, je tedy možné, že budou ubývat, nebo naopak přibývat, či měnit se.
Chtěla bych primárně zapisovat své myšlenky, občas sdílet fotografie, možná i psát na téma týdne, dle toho, nakolik pro mě budou zajímavá.
Tak jako tak, vítejte na mém novém blogu.
Snad vydrží déle, než ten předchozí.
 
 

Reklama