Duben 2017

N.45 - Óda na každý večer

28. dubna 2017 v 19:50 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Volné pokračování Ódy na každý den


Už zas se vzbouzím - jako každé ráno
(Usnout už napořád mi asi není přáno)
Je to taková ta ranní idyla,
O níž bych si přála, aby nebyla.

Pomalu vstávám a nemůžu se dočkat noci
Dnešek budu muset zvládnout bez pomoci
Tu příšeru v zrcadle jsem maskou zakryla,
Však přála bych si, aby tam nebyla.

Celý den snad spím a nemohu se probudit
Tu noční můru zvanou život zahnat, zapudit,
Prosila jsem, škemrala, také se modlila,
Abych to, co jsem, už nikdy nebyla.

Blíží se večer, zas jsem se zhrozila
Že je to další den, který jsem přežila,
Zase (a jako vždy) snad skončím opilá,
Abych sama se sebou už déle nebyla.

Stejně je mi hůř a hůř, v konečném výsledku
Hledám (a nacházím!) svou jedinou žiletku
Kterou jsem si pod kůži vyryla, že
Svět by byl lepší, kdybych v něm nebyla.

N.44 - Úterní psychóza

25. dubna 2017 v 16:21 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Tak jsem zase zpátky, jak sis přála,
Zdržuji se déle, než kdy dřív.
Přicházím téměř neslyšně,

Než začnu řvát.
Z plných plic,
Ve tvé hlavě.

Slova, která nedávají smysl,
Plní tvé uši
Duši
Která nezastavuje.

Oponuji ti.
V naší hádce o jedno tělo.
Ty to víš, jsem věčná,
Nebezpečná
Přesto mě chceš víc.

Vábím tě k sobě svými klamy
Až nezůstane nic - jen my dvě,
Spolu, samy,
Roztrhnu tě na dvě části,

Jsi v pasti,
Nemůžeš z ní ven
Pořád dokola, každý den
Tak mysli, mysli nebo zůstaneš
Pohlcená.

Než přijde Ona a zbaví tě radosti,
Ta jediná, co tě z mých spárů vyprostí,
Ovládne tě a bude chtít víc,
A rozhostí se ticho.

Protože navždy není nic.

Téma týdne - Zavři oči, padá hvězda (N.43)

6. dubna 2017 v 16:53 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Mým přáním je necítit tak mnoho,
A přitom vůbec nic.
V té prázdnotě, tak naplňující,
Chtít stále víc a víc.

Všechny ty představy a sny,
Prchavé, prchavější než hodiny a dny,
Mizí a zase se vrací.
Ztrácí svou výjimečnost.

A tak zůstávám ve svém strachu,
Ve vězení toho, co má být.
Nechci zemřít, chci žít.

Ty znáš pravdu, příteli,
Svět se točí dál,
I když bychom nechtěli.

Ty víš,
Že ta hvězda co padá, ta neplní přání,
Přináší jen smršť, bouře a hurikány,
Tak ječ, křič, buš,
Člověče, dál si vřešť.
Jednou i to, co zbylo,
Rozfouká vítr...
A smyje déšť.