N.40 (Smlouva)

25. února 2017 v 7:09 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Splátkou za svobodu jsem vězněm tak nestálým,
Jako je život sám.
Mám plné ruce naděje - ve své lásce, naivitě, mládí
Se otevírám všemu, co svádí --

Proto osud můj byl sepsán rukou toho nečlověka,
Který přišel brzy, brzy zrána
Na jeho pergamenu jsem krví podepsána.

Skrze mé prsty promlouvá snad už jen o něm samém
Zabydlel se v kořenech mé mysli
Je jeho chrámem.

Až to jednou vzdám, však --
Jen s jeho svolením,
Se zděšením budou křičet mé jméno
Až najdou nehybné, vychladlé tělo.

Tu smlouvu už nikdy nic nepřeruší.
Má mou duši v hrsti, tiskne ji v dlani jak
Dítě svou první hračku.

Splátkou za svobodu jsem vězněm tak nestálým,
Jako život sám.
Mám plné ruce poezie, však s i bez ní
Umírám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama