N.37

19. února 2017 v 20:54 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
I po letech zůstávám věrná osudu.
Osvobodím se z okovů, které mě poutají k mému tělu.
Z nočních děsů se deru na povrch
Konečně probuzená.

Oči dokořán, kolem jen les, pusto a tma.
Už se blížím.

Už skoro nedýchám.
Našla jsem místo které,
Mi předurčené bylo k pádu, k letu.

Řeknu sbohem světu, roztáhnu ruce a volně padám.
Na kolena.
Vyčerpáním, únavou.
Však nová síla, nová hrdost,
Plní mě odvahou.

Zamilovaná do vlastní smrtelnosti
Vstávám z popela,
Padla jsem, shořela a povstala silnější.

Roztáhnu křídla.
Nespěchám.
S volností
Odlétám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama