N.35 (Transformace)

18. února 2017 v 16:32 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
V bílé, nemocniční posteli
Ležím jako kámen.
Snad jsem zrůda z povolání. Je to sen?

Jen tak hledám správná slova.
Už nikdo a nic nezabrání
Mému odhodlání k rozkladu.

V tento den bych dala vše,
Vše a ještě víc,
Za špetku svobody.

Za místo klidu v mrknutí oka,
Namísto písku, který tu po mně zůstane,
Až mě rozkřápne tíha naplněného času.

Nečekám spásu. Toužím po vlastní krvi,
Rozmlouvám si konec, začátek.
Běžím nazpátek do časů světa,

Které mi kdosi, snad Ďábel sám, vzal.
Do oslnivého světla, známosti, radosti, pokory.
Osudu navzdory,
Stejně žiju dál.

Nesmrtelná, nedotknutelná.
Však přece s pozměněnou duší,
Nabývám
Jiné formy.
Tu kámen, tu písek, tu prach.

Odplouvám se světlem končícího dne.

Nic se pro mě nemění.
I nadále jsem uložena v té bílé,
Nemocniční posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 17:00 | Reagovat

Je moc pěkná :)
Tvá tvorba se mi velice líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama