N.32 (Jediné peklo je v nás)

5. února 2017 v 20:39 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Bývala jsem zoufalou,
Teď za dceru mě přijali v očistci.
Mučit mě přestanou,

Až splatím svou daň.
Světu, životu,
Dám svou němotu, samotu.

A tak křičím,
Prožívám tu bolest zas a znova.
Jsem uzamčena ve Tvé kleci z nožů.

Dožiji se zítřka, jen s Tvým svolením.
Třikrát denně mi podsouváš,
Se vší Tobě vlastní lítostí,

Něžností,
Tác se stravou mysli.
Vícekrát ji nepozřu, nespolykám.

Dávím se tím množstvím,
Sotva ještě dýchám.
Tak mě radši zabij.

Též natřikrát.
Bodni, uštkni,
Nepospíchej,

Zasyp mou klec stravou z pekel,
Utop mě v mém vlastním hříchu.
Jediný klid naleznu až

Tam, za světlem,
Bez věčné bolesti,
V ohlušujícím tichu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama