Den 7: Zažíváš pocity disociace? Pokud ano, jak často?

13. ledna 2017 v 21:23 | The Bell Jar Girl |  Deník
Pocity disociace zažívám od dob, kdy mi bylo asi 5 let. Myslím, že tehdy se mi poprvé spustila HPO.
Disociačních stavů je celá hromada a z toho co jsem pochopila z různých webů a diskuzí je zažívá každý jinak. Já mám nejčastěji něco, čemu říkám "zmenšené vidění".
Svět se jakoby vzdálí od mých očí a všechno je daleko, malinké, jako bych se na to dívala z pěti metrů, ne z pěti centimetrů.
Když jsem byla malá a poprvé jsem zažila tyto stavy, samozřejmě jsem se s tím svěřila mamince. Maminka jako správný rodič zpanikařila a hnala se se mnou k lékaři. Tenkrát jsem skončila asi na 13 let na neurologii, kde mi intenzivně léčili epilepsii, kterou jsem nikdy neměla. Ani jednou jsem neměla jediný epileptický záchvat, jen EEG ukázalo nějaké změny na mozku, které nedokázali rozpoznat jako cokoliv jiného, než epilepsii. Nikdo nechápal, proč jinak bych mohla vidět zmenšeně. Nebo si možná nikdo nemyslel, že by pětileté dítě mohlo mít psychickou poruchu.
Až pár měsíců zpátky jsem se svěřila své psychiatričce, která nad tím mávla rukou s tím, že podobné zážitky má polovina jejich pacientů a že se tomu říká derealizace.
Občas to zmizí i na několik měsíců, občas se mi to stává denně. Občas se k tomu přidruží i pozměnění sluchových vjemů, občas ne. Občas to trvá pár vteřin, občas půl hodiny.
Neděsí mě to, protože jsem zvyklá, ale vždy je to nepříjemný zážitek. Dodnes jsem se nenaučila jak s tím bojovat, tak to prostě jen nějak toleruju.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama