N.23

14. prosince 2016 v 20:09 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
S rozpaky koukám na život,
Někdy i trochu se zlostí.
V opakujícím se koloběhu,
Stále stejné zanedbatelnosti.

S každodenní pravidelností,
Jsme den ode dne blíž a blíž,
Tomu, co víme, co známe.

Jediné nevyhnutelnosti.

A čekání na smrt je tak trochu nuda,
To bloumání sem a tam,
Bezduché.
Tak jednoduché.

A život ani smrt jsem zatím nezamítla.
Třeba se to změní.

Při rozednění.
Třeba hned zítra.

V ohlušujícím hřmotu toho života
Zaslechla jsem tenký hlas.

Rekviem za život,
Co zní mi v hlavě, čím dál víc:

"Carpe diem."
"Carpe diem."

A pak už nic.

Zítřka se stejně možná nedožijem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 6:39 | Reagovat

líbí se mi tvé verše

2 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 6:39 | Reagovat

[1]: Spřátelíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama