Téma týdne - Tabu (A proč ho mám ráda)

14. listopadu 2016 v 6:35 |  Osobní

Nejdřív dovolte, abych použila definici z wikipedie:
"Tabu je striktní sociální zákaz některé z lidských aktivit nebo sociálních zvyků označených za svaté a zakázané. Porušení tabu je obvykle ve společnosti považováno za nežádoucí a nepřípustné. " (...) "Za tabu se považuje i hovor na zakázané téma."
V tomto článku bych se chtěla věnovat poslední větě, tedy hovorům na "zakázaná" témata a to konkrétně v naší společnosti a v naší zemi.
Obecně mám ráda témata, která jsou běžně společností označována za tabu.
1) Nemyslím, že je špatné o těchto tématech hovořit a diskutovat. Nevidím na tom nic špatného. Slova jsou slova, slova vyjadřují názory a pomocí shody, či neshody v těchto názorech vznikají více či méně celé sociální vazby. S člověkem, se kterým se shodnu v zásadních bodech mých přesvědčení, ať už politických, náboženských nebo morálních, asi budu mít společného víc, než z člověkem, se kterým nikoliv.
Samozřejmě, jsem schopna vést konverzaci i s člověkem, se kterým se v názorech neshoduji, ale z vlastní zkušenosti vím, že lidé velmi často, a zvlášť při tabuizovaných tématech rádi agresivně vyjíždějí při první známce nesouhlasu a pokusu o klidnou diskuzi. To je ale jen osobní zkušenost. Tak či tak: přesně u těchto témat člověk o druhém zjistí nejvíc, včetně jeho reakcí na "nepříjemná" témata ve chvíli, kdy se neshodneme.

2) Baví mě stírat hranice mezi tím, co je a co není tabu. Jsem lesba. Pro mnoho lidí je tohle téma, kterého by se nedotkli, nebo by měli tendenci kolem něj chodit jako okolo horké kaše. Baví mě v první konverzaci s člověkem, se kterým se seznamuji sebevědomě hodit bombu "Jsem teplá." a sledovat, že neví, jak má reagovat. Myslím to vážně? Dělám si srandu? No...kdo ví! Pokračování této diskuze se poté většinou odvíjí dle prvního bodu, ale aspoň pokračuje.

3) Uznávám, na tabuizovaných tématech nevidím jen samá pozitiva. Některá jsou dost otravná a nechápu je. Třeba muži a rozhovory s nimi o menstruaci. Z většiny z nich mám pocit, že když jen slyší slovo "menstruace", nejradši by si zacpali uši a utekli pryč s křikem. Toto vzniklo pravděpodobně někde v dávné minulosti a už se to udrželo dodnes. Na tohle téma, paradoxně ze všech tabuizovaných co mě napadají se mi (samozřejmě s muži) konverzuje nejhůř, prostě to nejde. Jestli tento článek čte nějaký muž, který se v tom vidí, budu ráda za vysvětlení. :D

Obecně bych řekla, že o tabu tématech je velmi důležité hovořit.
Ať už jde o sex, náboženství, politické názory, homosexualitu, plat, společenské postavení, tresty smrti, jakoukoli diskriminaci, eutanazii, nebo cokoliv dalšího, co vás napadne.
Diskuze na tato témata, utváření si vlastních názorů a schopnost klidně a rozvážně o nich diskutovat z nás dělá méně omezené lidi s větším rozhledem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L.G. L.G. | E-mail | 14. listopadu 2016 v 9:16 | Reagovat

Myšlenka článku dobrá, ale například bod 2 je přehnaný. Proč na začátku jakékoliv konverzace plácnout že jsi lesba?! Není to bomba, je to dětinské a zbytečné.Já také neříkám : "dobrý den, jsem hetero". Ovšem něco jiného je, pokud během diskuze dojde na otázku sex.orientace. Pak není problém o tom pokecat.
Bod č 3 je individuální záležitost. Znám muže, kteří s tím nemají problém. Někteří klidně k nákupu přiberou i vložky pro partnerku.
Jinak souhlas, diskutovat se dá o všem. Jen je dobré rozlišit,  kde se které téma hodí nadhodit a kde ne.

2 thebelljargirl thebelljargirl | Web | 14. listopadu 2016 v 10:25 | Reagovat

[1]: Tak samozřejmě, u bodu 2. jsem myslela v rozhovoru třeba u otázky "máš přítele?" která většinou v prvním rozhovoru s novým člověkem padne. Také neříkám "ahoj, jmenuji se tak a tak a jsem teplá", to zase ne. :D
U bodu č. 3. závidím. :)

3 Eliss Eliss | Web | 14. listopadu 2016 v 15:14 | Reagovat

Máš pravdu, o tabu tématech by se mělo mluvit. A já jsem nikdy neodsuzovala homosexuály, naopak mám mezi nimi spoustu přátel a vycházíme spolu moc dobře.

4 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 14. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama