Téma týdne - Srdce z kovu (Flirt se Smrtí)

21. listopadu 2016 v 10:33 |  Osobní
(1)
Tenkrát se ze studny poznání napila poprvé.
Pohodlně se uložila na svá vlastní selhání,
roztahaná po cizí posteli v cizím městě.
Natáhla se na ně a vzhlédla ke stropu.
Pamatuje si snad jen ránu a pak klid. Ticho.
Svět se nepřirozeně točil,
rozsvícené světlo na stropě se
rozpíjelo v teplých barvách
a kontrastovalo s bílým světlem za oknem.
Má ruka ji chytila za krk,
ve kterém ucítila mrtvolný chlad
a nedovolila jsem jí pohnout se.
Srdce se jí rozprsklo po celém těle a
střepiny z něj bušily ve všech jeho částech.
Umírání se jí líbilo víc, než celý život předtím.
Ale nebylo to dost, chtěla umírat víc.
Chtěla jsem jí to přání splnit.
Klid.
Její první umírání byl klid.
Ticho.
Usmívala se.
Tohle bylo ono, tohle celý život hledala.
Bylo pozdní odpoledne.
Nečekala jsem, že se ze studny napije ještě jednou.
Vyděsila mě.
Usnuly jsme obě a když jsem se probrala,
Už byla pryč.

(2)
Když mě zavolala podruhé, cítila vztek.
Sebenenávist.
Tentokrát mě opravdu vidět nechtěla,
protože hned za vztekem přišel strach.
Strach, který ji nakonec
vylákal na povrch vědomí
a utekla mi.
Dříve ho neznala.
Byl absurdní.
Smích.
Hysterie.
Chyběl jí klid, chtěla klid.
Chtěla ticho.
Bylo brzké ráno, když mi ji z rukou vytrhli podruhé.

(3)
Nemyslím, že by mě volala znovu,
Potřetí,
Ale až přijde čas dalšího setkání,
nebude to klid,
a nebude to ani vztek.


Možná to, zkrátka, bude život.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama