N.12

22. listopadu 2016 v 10:42 |  Tvorba
S touto nemám nic společného.
Moje porucha se rozhodla, že chce taky psát básničky, tak tohle je její první pokus.
Ale prej to mám zveřejnit, říkala.
---

Tváře kolem jsou tak neskutečné,
Svět se ti pod rukama rozpadá;
A vše, co se zdálo býti nekonečné,
Jednou skončí, jak se zdá.
Skrz tebe se vchází do trápení,
Tak prosím, drž se radši dál;
Už dávno nevěříš ve spasení,
Život ti všechnu naději vzal.
Je až moc věcí, které nevíš, jak máš říci:
"Prosím, neptej se co v hlavě mám"
Snažíš se pochopit, už potisící,
Co je a co není sebeklam.
Kéž by ses tak mohla vrátit zpátky
Získat zpět vše, co jsi ztratila;
Však na to by byl jeden život krátký,
Na to jsi až moc prohnilá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama