Téma týdne - Stín za oknem (N.53)

9. října 2017 v 12:59 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Něco se mi mihlo v koutku oka,
Ve tmě za oknem, kdy všichni už spali,
(Krom těch pár opilců, co za domem se rvali)
Nejsem si jistá, tak jdu k oknu blíže,
Dopadne na mne tak trochu tíže.
Dopadne na mne tak trochu splín.
Čelíme sobě můj stín a já.
Čelíme sobě já, a můj stín.

 

N.52 (Dualita)

24. září 2017 v 18:53 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Jsme dvě,
Jsme noc a den
Jen sen,
Ten sen,
Jenž nás probouzí.

V nouzi,
Čekáme na spásu,
A tíha, tíha času
Šlape nám na paty.

Utíkáme
Ruku v ruce
Před sebou navzájem
Brány pekla, ráje
Otvíraje.

Zaklesnuty v jednu
Trháme se na dvě půle
Kde je vůle je i cesta
Říkali,
Jen jedna ze sta,
Jen jedna ze sta.

Srdcem a duší
(Bez šance na útěk)
Navěky spojené,
Jsme s tím už smířené,
Jsme s tím už smířené.


N.51 (Podzimní večer)

23. září 2017 v 18:36 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Vůně čaje se line pokojem,
Když sedím na posteli a přemítám
Nad tím, kolikrát jsem to chtěla vzdát,
Nad tím, že to nespočítám.
Nad počtem nálezů a ztrát.

Otevírám knihu a písmo se slévá v jeden velký zmatek.
Chci nazpátek
Do časů, kdy jsem ještě byla celá,
Neroztříštěná bytost
Nemající zlost
Na všechny a na vše,
Především uvnitř sebe.

Hledám pravdu
A nacházím jen prázdnotu.
V místnosti bez oken a bez dveří
Nikdo tomu nevěří.
Jsem vězněm
Uvnitř svojí hlavy
Tyhle stavy
Nepřestanou.

Někde na zdi tikají hodiny,
které mi dávají vědět,
že můj čaj už vystydl.
 


Téma týdne - Motivace (N.50)

23. září 2017 v 15:59 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Někteří se s motivací k životu narodili.
Někteří, jako já, možná ne.

A pokud jsi jako já,
a vzbudíš se v posteli,
obklopen jen svou vlastní neutuchající sebedestrukcí,
a chováš se,
jako by ses netříštil na milion kousků,

Nebo když držíš ostří u svých žil
a chceš je zpřetrhat,
až do té poslední,
ale místo toho jej hodíš do koše,

Když držíš v dlani prášky, které ti měly pomoct,
ale všechny, všechny najednou,
a pak je postupně, po jednom, vracíš do krabičky

A když stojíš v západu slunce
s mraky zatemňujícími tvou mysl,
kdy celá tvá existence je připravena
skočit tam někam hluboko,
dolů,
ale vrátíš se domů s úsměvem...

Tak ji, možná, získáš.
Spolu s vůlí,
A spolu s nekonečnou odvahou.

N.49 (Suicide Note)

22. září 2017 v 18:23 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Byla jsem upozorněna, že tento výtvor může lidi trochu rozrušit, tak bych chtěla všechny uklidnit, že jsem v pořádku, momentálně v hypomanické epizodě a jen mě chytla kreativní. :D

----


Vím, že jsem zemřela už dřív.
Poprvé minulý rok.
Skok do prázdna,
Mě provázel každodenními rutinami.

Zachytili mě včas,
Ten hlas umlčeli,
A uložili mě do postele bez vzorů,
Kde stovky, snad tisíce doktorů
Kolem ní, skláněli se jako matka
Nad novorozeně.

Je mi lépe,
Lépe pro život,
S tváří však tak nějak nakřivo
Hledím do zrcadla a ptám se, kam dál.
Je mi lépe.
Stála jsem v plamenech a znovuzrodila se
S předtuchou toho, jak žít.

Krvácím už jen občas.
Má to svou logiku, když
Kus kovu zajede pod kůži
A vypustí vše zlé, spolu se špatnou krví.
Je mi lépe,
Lépe pro život.
Ale peklo mě stále volá k sobě.

Bývala jsem nepřemožitelná,
Drahý příteli.
Než mě prokleli,
Však ty dny jsou pryč, již dávno zmizely,
Stejně jako zmizím já, já,
Pára nad hrncem, která se odpaří
Zemřu, ale ne, ne na stáří.
Ne tak, jako zemře vše.

Vím, že jsem zemřela už dřív.
Poprvé minulý rok.
Však dnes umírám naposledy.
Je mi lépe.
Pro život tam, za světlem, které vdechuji,
Do nějž směřuji.
V němž se sejdeme.

V němž se sejdeme.


N.48 (Po bouři)

15. září 2017 v 8:40 | Shyanne |  Tvorba
I.
Svět kolem ní burácí.
Čeká na chvíli ticha, ale
Ten hluk se netiší, neztrácí,
Tornádo z myšlenek,
Neutichá, neutichá.
Je její součástí,
Je v pasti,
To, co hledá nenachází,
V extázi barev,
Jen pár frází,
Jen pár frází.

II.
Sešeří se během chvíle
A vše kolem ní je černobílé
Lesy, duha, barva nebe
Bojí se všech, však nejvíc sebe.
Když ta bouře utichá,
Naříká,
V panice utíká
Na místo tak dobře schované
Že tam i všechna její bolest

Ustane.


Téma Týdne - Peklo je prázdné, démoni jsou tady (N.47)

7. září 2017 v 13:50 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Nic už mě neděsí,
Ve tmě, v mé posteli,
(Mí démoni zemřeli)
Zas existuju, existuju.
Svět se boří
Naposledy
Za našima očima.
Dívej se, dívej.
Na ten film plnej zvratů
Do té tmy,
A
Bez návratů.
S tou tmou splývám.
Modrošedá,
Jen se sebou rozmlouvám,
A stejně kdosi
Odpovídá.
A vidím je všechny - ty mršiny schované -
Odcházím.
Jen pár shořelých cigaret tu po mně zůstane.

(Do doby, než se zase vrátím.)

N.46 - Černá díra

8. června 2017 v 9:03 | The Bell Jar Girl |  Tvorba


Odevzdávám
Svoji naději.

Ve věci co svádějí,
Jež roztrhají tělo, duši.

Odevzdávám
Vše, čím jsem

Den za dnem,

Křičím do prázdna,
Že můj svět je černá díra
Když v něm nejsi.

Vtahuje dovnitř vše,
Ale nikdy nemá dost
Nikdy ji nic nezasytí.

Až na jednu planetu,
Která zůstane
Jen ve tmě, jen ve mně.

V agónii bdělosti
Šplhám k ní
Stále výš.

Vím, že Tě tam nenajdu.

Však snad tam naleznu klid.
Naučím se jak s tím žít,

Snad přestanu psát dopisy,
Které Ti nikdy nepřijdou.

Snad si přestanu vyčítat
Tu jedinou lež, co jsem řekla.

Bez zaváhání
Bez hledání
Spravedlnosti.

(Tak i já, s bolestí v srdci,
Připíjím,
Na začátky konců,

Které nám vzaly dech.)

N.45 - Óda na každý večer

28. dubna 2017 v 19:50 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Volné pokračování Ódy na každý den


Už zas se vzbouzím - jako každé ráno
(Usnout už napořád mi asi není přáno)
Je to taková ta ranní idyla,
O níž bych si přála, aby nebyla.

Pomalu vstávám a nemůžu se dočkat noci
Dnešek budu muset zvládnout bez pomoci
Tu příšeru v zrcadle jsem maskou zakryla,
Však přála bych si, aby tam nebyla.

Celý den snad spím a nemohu se probudit
Tu noční můru zvanou život zahnat, zapudit,
Prosila jsem, škemrala, také se modlila,
Abych to, co jsem, už nikdy nebyla.

Blíží se večer, zas jsem se zhrozila
Že je to další den, který jsem přežila,
Zase (a jako vždy) snad skončím opilá,
Abych sama se sebou už déle nebyla.

Stejně je mi hůř a hůř, v konečném výsledku
Hledám (a nacházím!) svou jedinou žiletku
Kterou jsem si pod kůži vyryla, že
Svět by byl lepší, kdybych v něm nebyla.

N.44 - Úterní psychóza

25. dubna 2017 v 16:21 | The Bell Jar Girl |  Tvorba
Tak jsem zase zpátky, jak sis přála,
Zdržuji se déle, než kdy dřív.
Přicházím téměř neslyšně,

Než začnu řvát.
Z plných plic,
Ve tvé hlavě.

Slova, která nedávají smysl,
Plní tvé uši
Duši
Která nezastavuje.

Oponuji ti.
V naší hádce o jedno tělo.
Ty to víš, jsem věčná,
Nebezpečná
Přesto mě chceš víc.

Vábím tě k sobě svými klamy
Až nezůstane nic - jen my dvě,
Spolu, samy,
Roztrhnu tě na dvě části,

Jsi v pasti,
Nemůžeš z ní ven
Pořád dokola, každý den
Tak mysli, mysli nebo zůstaneš
Pohlcená.

Než přijde Ona a zbaví tě radosti,
Ta jediná, co tě z mých spárů vyprostí,
Ovládne tě a bude chtít víc,
A rozhostí se ticho.

Protože navždy není nic.

Kam dál